Jak poznám, že se v meditaci zlepšuji?
Pokrok v meditaci se často ukáže až po delší době. Podle čeho poznat, že se tvoje praxe opravdu rozvíjí?
Pokrok se často nepozná podle jednoho sezení ani podle toho, jak klidná je zrovna mysl. Naše stavy se neustále proměňují. To, že se některý den cítíme hůře a více se ztrácíme v myšlenkách, není známka selhání. Meditace je o neustálém tréninku, při kterém využíváme aktuální obsah přítomnosti, ať už je jakýkoliv. Někdy si užíváme hlubokého klidu, jindy v mysli prší a v těle je celodenní napětí. Všechny okolnosti jsou proto skvělou příležitostí k rozvoji bdělosti, uvolněnosti a vyrovnanosti.
Měřítkem pokroku je tedy spíše to, zda se k meditaci opakovaně vracíme a krok za krokem pokračujeme vpřed, ať už je počasí jakékoliv. Zároveň si můžeme všímat i jemných změn, které na první pohled nemusí být tak patrné, a přitom ukazují na hlubší změny našeho vnitřního nastavení: Dokážeme si dříve všimnout stresu a předejít jeho hromadění? Je pro nás snazší vrátit se z příběhu v hlavě zpět do přítomnosti? Slábne naše tendence sebekritiky a stěžování si? Umíme o trochu více naslouchat druhým?
Často je třeba se ohlédnout a porovnat svůj aktuální život s dřívějším obdobím, abychom zpozorovali, jak velká změna vlastně nastala. Nepodceňujme sílu malých a opakovaných kroků, a oceňujme každý dílčí úspěch.
Takovým oceněním může být usmání se a vnitřní pochválení se: „Dobrá práce!“ To oslavujeme, to také prohlubujeme a opakujeme. Pokud dokážeš o něco dříve zpozorovat stresovou reakci a udělat si pár vědomých nádechů a výdechů, je to úspěch a možnost ocenit se. Jestli si během dne častěji uvědomíš, že jsi naživu, a vystoupíš tak z nevědomého toku každodenní rutiny, skvělé! Šance ocenit se. Každý takový krok se počítá a sčítá s tím předchozím.
Svůj pokrok si také můžeme představit jako složené úročení. Zprvu nám nemusí připadat, že se děje něco významného. V určitém bodě ale graf začne „hokejkově“ vzrůstat – předchozí dílčí kroky se nakumulovaly a my z nich najednou těžíme více, než jsme si dokázali představit.
Jestli máš ale pocit, že jsi skutečně zaseknutý/á a necítíš vůbec žádný pokrok, může být dobré sednout si k hlubší reflexi, nebo požádat o radu učitele meditace. Můžeš napsat třeba Vítu Libovickému, zakladateli Namedituj.cz, na vit@vitlibovicky.cz.
Někdy je zase řeším přestat řešit, zda se někam posouvám, a dopřát si další meditaci. Myšlenka, že mi to nejde, je totiž jen myšlenka – a řešením může být ztišit mysl a ponořit se do prostoru pod myšlenky, kde najednou šum pochybností utichá a problémy mizí.
Přehraj si doporučené meditace přímo v Namedituj.