#90 „Končím se seberozvojem.“ (Nebo to jde i jinak?)
Možná nepotřebujeme skončit se seberozvojem, ale s tlakem, který jsme si s ním spojili. O přijetí sebe sama, malých krocích a rozvoji z radosti.
Přehrát epizodu
Poslední dobou si často všímám, že se lidé „odpojují ze seberozvoje“.
Hodně slýchám věty jako „Potřebuju si od všeho dát pauzu a nijak se nezdokonalovat“ nebo „Chci si dovolit být prostě sama sebou“.
To je skvělý posun. Rozpoznávají, že jim dosavadní způsob nevyhovuje, a přestávají se do něj nutit.
Jenže jak se říká, nemusíme s vaničkou vylít i dítě.
Přijetí sebe sama a seberozvoj se nevylučují
Potíž totiž není v seberozvoji, ale v přístupu k němu.
Ano, v jádru jsme už teď zcela dokonalým a harmonickým projevem života. Souhlasím.
Znamená to ale, že nepotřebujeme rozvíjet své lidské kvality a schopnosti? Že nepotřebujeme přepisovat negativní tendence mysli, propouštět usazené emoce a prohlubovat laskavost, vyrovnanost a porozumění?
Tyto dva pohledy nejdou proti sobě. Doplňují se.
Můžeme se plně přijímat a mít se bezpodmínečně rádi – a nadále každý den dělat drobné kroky k hlubšímu štěstí.
Problém není seberozvoj, ale tlak na sebe
Dříve jsem na sebe tlačil, že málo čtu, nedokoukávám koupené kurzy nebo nejsem dost v klidu. I z meditace jsem dokázal udělat další položku na seznamu toho, v čem bych měl být lepší.
Jenže když takových položek přibývá, snadno se objevuje hořkost a rezignace.
„Tolik se snažím a stejně se necítím dobře. To se na to radši vykašlu úplně. Akorát mě to stresuje.“
Myslím, že lidé nejsou znechucení ze seberozvoje, ale z neustálého tlaku na sebe, který si s ním spojili.
Seberozvoj je přitom krásný, když ho bereme jako švédský stůl. Nemusíme se přecpat.
Dovednost vybrat si jednu věc, na kterou máme prostor, a tu si opravdu vychutnat, je podle mě v dnešní době velké umění.
S takovým přístupem si pak nemusíme brát seberozvojovou dovolenou. Učíme se totiž z radosti, ne z tlaku a nepřijetí.
Místo „končím se seberozvojem“ tedy můžeme začít říkat: „Končím s tlakem na sebe.“
Jak si to vyzkoušet
Vyber si jednu věc, která ti dělá dobře: třeba dech, protažení nebo chvíli venku.
Dopřej si ji na pár minut. Užij si ji bez očekávání, co má přinést.
Na závěr oceň, že sis tuhle chvíli věnoval/a, nehledě na velkolepost prožitku.
Bylo to těžké? Byl to tlak? Je nutné dávat si od cesty vnitřního klidu pauzu?
Právě tak může vypadat laskavá vytrvalost: neustávat v tom, co nám prospívá, ale přestat ze své cesty dělat další měřítko vlastní hodnoty.
Kam pokračovat dál
Cesta klidné mysli – společný prostor komunity pro pravidelnou praxi bez tlaku na rychlou změnu a integraci postupů do života.
Návrat k radosti – 21denní audiocesta s krátkými meditacemi, které tě ve 3 týdnech systematicky zavedou k hlubšímu klidu mysli a radosti z čistého bytí.