Připravuji pro tebe další krok…
Vnitřní klid nemusí znamenat mysl bez stresu a nepříjemných emocí. V epizodě sdílím čtyři fáze, kterými se proměňovalo mé vlastní chápání klidu.
Přehrát epizodu
V šestnácti letech jsem zjistil, že se neumím soustředit. Jeden odstavec knihy jsem musel číst asi sedmkrát, protože moje mysl pořád odbíhala jinam.
Když jsem tehdy hledal, jak se lépe soustředit, objevil jsem meditaci. Netušil jsem, že tím objevím svoji životní cestu, kde kromě soustředění najdu i něco mnohem hlubšího.
Postupně se na ní vyvíjela i má představa o tom, co je to vlastně vnitřní klid.
Na střední škole pro mě klid znamenal hlavně to, že mysl neposkakuje tam a zpátky. Chtěl jsem se dokázat zaměřit na jednu věc a být více přítomný.
Později jsem se ponořil do světa seberozvoje. Klid pro mě začal znamenat pozitivní nastavení – cítit se hezky, šťastně a pohodově.
Jenže pocity se neustále proměňují. A když jsem se těch příjemných snažil držet a usiloval o ně, vznikalo ve mně jen více napětí. I proto občas vedu klienty k tomu dovolit si mít „blbej den“. Jakmile se totiž pustíme lpění na pocitech, objevíme další podobu klidu.
V hlubších meditacích jsem začal zažívat další vrstvu: vyrovnanost, která dokáže být i s nepříjemným prožitkem. Nemusel jsem nic měnit. Na chvíli bylo všechno v pořádku takové, jaké to bylo – a jaká to je úleva!
Jenže to byly spíše záblesky. Jakmile jsem vstal z meditace, často se znovu rozběhl stres, obavy, nestíhání a staré programy mysli.
Postupně mi došlo, že pokud má klid záviset na konkrétním stavu, pořád mu kladu podmínku. Začal jsem poznávat ještě hlubší vrstvu.
Dnes pro mě vnitřní klid není stav bez stresu, myšlenek a nepříjemných emocí. Je to hlubší vědomí, že všechno, co probíhá, je v naprostém pořádku.
Neznamená to, že každá situace je příjemná a že bych si nevybral jinou. Ani že rezignujeme a přestaneme řešit věci, které potřebují změnu.
Jde o vnitřní místo, ze kterého žijeme, vnímáme a jednáme – z prostoru klidného vědomí, které ví, že podstatou štěstí není odpor, ale umožňování.
Na chvíli se zastav a s výdechy hluboce uvolni své tělo.
Všimni si čehokoliv, co je právě přítomné – pocitů, myšlenek i okolního světa.
Zeptej se: „Je někde ve mně dostupný prostor, ze kterého je toto všechno právě teď v naprostém pořádku?“
Nehledej správnou odpověď v hlavě. Naslouchej intuitivně. Uvolni se a otevři se.
Čím častěji se k tomuto prostoru vědomí vrátíš, tím více se může stát tvým výchozím místem pro každodenní život.
Cesta klidné mysli – komunita pro pravidelnou praxi a hlubší vnitřní klid.
Nejsme svými myšlenkami – čekací list k připravované knize.
Spojení s prostorem vědomí Základního dobra:
Ukotvení ve svém bytostném středu:
Uvolnění se do radostnějšího prožitku přítomnosti: