Připravuji pro tebe další krok…
Mnoho z nás na sebe celý život klade nenápadný tlak: Nedovolujeme si uvolnit se a být šťastní, dokud nejsou v harmonii i všechny naše vztahy. Když si ale uvědomíme, že nejsme odpovědní za štěstí druhých, obrovsky se nám uleví. Za co odpovědnost naopak máme? Jak se ve vztazích zbytečně netrápit, i pokud s námi někdo nesouhlasí, je zklamaný nebo naštvaný? O tom je dnešní tip pro klid mysli.
Přehrát epizodu
Máloco nás dokáže natrápit tak jako mezilidské vztahy!
Mnoho z toho trápení si ale způsobujeme sami – tím, že přebíráme odpovědnost za něco, co nám nepatří.
A to je dobrá zpráva. Můžeme si významně ulevit. :)
Všichni jsme zažili, že jsme odmítli nějakou prosbu, protože už nám nezbývala kapacita. Nebo jsme potřebovali více času na rozhodnutí. Možná jsme udělali něco, co druhého zklamalo či vytočilo – a už už jsme v hlavě skládali další vysvětlení, aby se to urovnalo.
Snadno si pak v životě zvykneme na neustálé ustupování, obhajování se nebo slibování něčeho, co nemůžeme zvládnout. Hlavně aby byl klid!
Nenápadně si tím ale vytváříme podmínku: Dokud nejsou spokojení ostatní, ani já si nedovolím cítit se dobře.
To je i moje dlouhodobé téma.
Jsem nastavený tak, že si přeji, abychom si rozuměli, viděli věci z nadhledu, cítili se hezky a radovali se ze života. Když harmonii nahradí konflikt, není mi to lhostejné, pracuje to se mnou. O to větší úlevu mi přináší učit se rozlišovat, kde moje odpovědnost ještě je a kde už končí.
Tahle myšlenka mi vždy přinese značnou úlevu:
Odpovídám za svoje jednání a motivaci, ze které vychází. Nejsem už ale odpovědný za štěstí a reakce druhých.
Někdy si k tomu představím své vnitřní království. Všichni takové máme. V něm je dobré pečovat o to, jak to v něm vypadá, podle jakých zákonů se v něm žije a jaká je v něm energie. Můžu se také snažit o to, aby když ho někdo navštíví, cítil se tam dobře.
Nerozhoduji už ale o tom, co si o něm kdo pomyslí a jak se mu/ji žije v jeho/jejím vlastním království.
Když dělám věci z prospěšné motivace bez záměru škodit, vím, že jsem na správné cestě. Zajistit konstruktivní motivaci je má práce a odpovědnost.
Důsledky kroků, které z ní podniknu, už ale ovládat nemůžu.
Když někomu ublížíme, má samozřejmě smysl napravit, co jen jde! Ani upřímná omluva ale nezaručí, že druhý hned pocítí úlevu nebo nám porozumí.
A právě tady na sebe můžeme přestat tlačit.
Můžeme mít soucit s prožíváním druhého... snažit se mu pomoct... ale i tak zůstávat věrní svým vlastním pocitům a rozhodnutím a nepřebírat odpovědnost za to, co už není naše.
Nezdá se to, ale i tato snaha nabrat si až příliš odpovědnosti, je snaha kontrolujícího ega zůstat na koni.
Když to odevzdáme, pocítíme úlevu a vnitřní svobodu.
🍃 Až příště ucítíš nutkání vinit se za pocity druhých nebo všechno rychle napravit:
→ Všimni si napětí v těle. Vnímej ho, prodýchej ho a nech první impulz odeznít.
→ Zeptej se: „Co je v téhle situaci opravdu moje odpovědnost? Je něco, co můžu udělat lépe?“
→ Pokud ano, udělej konkrétní krok. Pokud ne, zkus druhému nechat prostor pro jeho prožívání a sobě dovolit se uvolnit.
Co když můžeme být šťastní už teď, i pokud druzí nejsou?
Přeji ti klidný pátek a více prostoru být s druhými i sám/sama sebou.
Vítek
P.S. Návrat k sobě a harmonii ve vztazích můžeš podpořit skrze meditaci. Na webu namedituj.cz najdeš zdarma české nahrávky, které tě zavedou blíže sebepřijetí, odpuštění a vyrovnanosti.