Připravuji pro tebe další krok…
Přehrát epizodu
Zítřejší rozhovor ještě nezačal. V hlavě už ale proběhl třikrát.
Chystáš si odpovědi, reaguješ na možné námitky a cítíš, jak se v těle usazuje napětí. Místo večeře žvýkáš myšlenky.
Takové předbíhání se neděje jen v krizi. Stačí běžný den!
Při jednom pracovním úkolu už myslíme na tři další, cestou domů řešíme povinnosti příštího týdne a odpočinek si slibujeme, až bude všechno hotové.
Tělo je pořád tady. Pozornost už ale létá o deset kroků dál.
Baví mě vracet se k jednoduché praxi:
Nepředbíhat.
Tento moment nemusí být jen předsíní pro ten další.
I tahle večeře, cesta domů nebo chvíle s někým blízkým je náš život. Při dobrém dni jsme u toho často tak napůl. Není to škoda?
V naší soukromé komunitě Cesta klidné mysli jsme tento týden začali nové téma měsíce: Nepředbíhat.
🍃 Nabízí jednoduchou otázku, kterou si také můžeš začít pokládat:
„Děje se to právě teď?“
Polož si ji, když si všimneš, že už v duchu řešíš něco, co ještě není.
Ten nepříjemný rozhovor se teď neděje. Právě teď se objevuje jen představa o něm. A to je velký rozdíl!
Čím více na stresující scénáře hypotetické budoucnosti budeme myslet, tím hůře se už teď budeme cítit. Chceme si tohle dělat?
U každého příběhu mysli máme volbu: rozvinout ho, nebo ho nechat jít.
Přítomnost přitom není nedbalost. Na zítřejší rozhovor se dá připravit.
Chce to ale rozlišovat konstruktivní přípravu a vyčerpávající omílání stále té samé představy. V zítřku nemusíme strávit celý život.
Nejlepší příprava na zítřek je podle mě klid v přítomnosti. Snáze z něj spatříme prospěšné kroky. Až navíc potom situace nastane (a většinou ani nenastane), budeme schopni být opět přítomni a v klidu, protože jsme to už trénovali.
Ať ti otázka „Děje se to právě teď?“ a odpověď „To se teď neděje“ pomohou vystupovat z vnitřních dramat a nacházet větší klid.
V komunitě budeme toto umění přítomnosti a nestresování z hypotetické budoucnosti celý měsíc rozvíjet.
Meditacemi, inspirací, příklady ze života i sdílením a odpověďmi na otázky.
Vítek